Paříž

Když jsem v září zvažovala, kam se na podzim vydám, tak Paříž byla přiznám se jednou z posledních voleb. Tak nějak jsem si říkala, že snad kromě Eiffelovky nenabízí nic extra. Samozřejmě každý zná Louvre, Elysejský palác, romantické mosty poseté zámky a tak dále, až bych mohla psát ještě dlouho a stejně bych asi nevypsala všechno.

Co asi osud chtěl, všechny mnou vybrané destinace vycházely finančně draze a nebo to bylo příliš komplikované.  Po celou dobu brouzdání na internetu a hledání varianty mi neustále vyskakovalo okénko "Eurotrips,cz - Paříž 3500,-" Ze začátku jsem ji ignorovala, protože já v žádném případě nechtěla jet do Paříže a už vůbec ne s "nějakým" zájezdem,

Čím více jsem však brouzdala po internetu, tím více mi začala vrtat hlavou varianta od Eurotrips.cz.
Nejen, že to byla nejlevnější varianta,  ale taky to po důkladném prostudování v podstatě splňovalo veškeré mé požadavky. Které jsou : chci znát historii města, ale nechci mít po výkladu hlavu jak balón, chci vidět město, ale opravdu nemíním večer padnout únavou,  a naopak si chci vychutnat večerní atmosféru města.

A opravdu Eurotrips.cz splnil vše co slíbil. Je mi jasné, že si teď myslíte, že mi Eurotrips zaplatilo za reklamu, ale ne. Ti co s nim již byli ví moc dobře o čem píšu.  A ať chci nebo ne, tahle fajn banda se v mém článku bude vyskytovat často, protože díky nim proběhl pobyt na 1*.

Po noci strávené v autobusu jsme konečně dorazili do Paříže a první co mě napadlo bylo "Hurá, uvidím Eiffelovku, a mám zmáknutou Paříž!" Byla jsem na omylu.

Když přijedete do Paříže, první co vás tam uvítá, je průmyslová zóna a Seina. V podstatě málem vzpomínáte na Prahu jak je tam hezky. Čím více se však dostáváte do centra, tím více se Paříž mění z "průmyslové zóny"  na město plné historických památek,  a kaváren. Ale ještě stále to není "to pravé" to co od Paříže asi očekáváte.

Před vjezdem do úplného centra města se k nám přidala průvodčí, a nás čekalo asi 2 hodinové vyprávění o Paříži. Pro ty co mají rádi historii, tak určitě super. Pro ty co rádi poznávají město jinak, tak po po půl hodině neposlouchají ale pouze obdivují Paříž.  S to byl můj případ. Ke konci už jsem se vlastně těšila na hotel, až si dám hodinku relax a můžu opravdu ZAŽÍT město na vlastní kůži.

K ubytování jen to, že takový komfort jsem opravdu nečekala.  Jelikož plán večera byla projížďka po Seině a pak si jít někam sednout, tak bylo docela dilema jakou zvolit obuv.  "Konversky" a pohodička nebo naopak baleríny a risknout že budu trpět. Jelikož jsem se držela pravidla, že se nikam hnát nebudu tak volba č. 2 byla jasná. Aspoň
jsem se snažila uklidnit že když se ztratím, tak že nebudu vypadat jako "úplnej turista" s keckama a batůžkem na zádech.

Budu upřímná, po prvním dotazu na cestu jsem byla vyvedena z omylu. Pokud nemluvíte francouzsky, tak je s Pařížany opravdu těžká domluva, protože oni se jinak nebaví.  Toť k mému prvnímu setkání s místními.

Další už bylo lepší a já díky tomu dorazila na nádvoří  Louvru, kde jsem konečně uviděla slavné skleněné pyramidy. Bylo to krásný, ale co mě uchvátilo snad ještě víc byla cesta z Louvru k Eiffelovce.

Jelikož já a metro jsme nikdy nikde nebyli kamarádi, tak jsem se rozhodla vzít to pěšky. A nelituju.  Protože místo hledání správné stanice na metro, nebo se vůbec pokoušela zorientovat v mapě jsem šla prostě směr Eifellovka. No co v nejhorším případě, když se ztratím volám kamarády z Eurotrips.
Ti určitě (a to jsem si i později vyzkoušela) budou na příjmu.

V momentě kdy jsem opustila nádvoří Louvru, tak jsem se ocitla v Tuilerijských zahradách.
A v ten moment se mi naskytl pohled, díky němuž si mě Paříž podmanila. Spousty lidí na pikniku, pouliční umělci  a to vše s pohledem na Eiffelovu věž a západ slunce.

Chtěla jsem se tam zdržet déle, ale nešlo to, protože už bylo skoro 19:00 a my měli sraz v 20:30 před Eiffelovou věží.A  jelikož jsem plavbu po Seině opravdu zmeškat nechtěla, nezbývalo než vyrazit.




 Cestou jsem minula spousty mostů včetně toho slavného se zámky, spoustu místních, kteří si prostě užívali den v kavárně s knihou a a upřímně řečeno, právě na jejich místě jsem chtěla být, protože já takhle vypnout neumím.

Cesta ubíhala a já čím více jsem se přibližovala Eiffelovce, tím více jsem se ztrácela. protože jsem tu "zpropadenou" věž nikde neviděla. Jediné co mě uklidňovalo  bylo, že
všichni, kterých jsem se zeptala na cestu mi řekli "pokračuj rovně" a zničeho nic ta věž se konečně objevila. A pohled z blízka je snad ještě úžasnější, než ten z dálky.

K mému úžasu jsem tam byla i s časovým předstihem a já měla čas dát si i něco menšího na zub.
Zašla jsem tedy do restaurace u Seiny kde mě už arogantní obsluha nepřekvapila, pro změnu jsem měla menší šok, když mi na účtence přistála 5,50 Euro za půl litru perlivé vody.
Hold poučení pro příště :)).

Konečně se blížil čas 20:30 a účastníci tripu se začali scházet a to včetně našich  kamarádů - pořadatelů. A my konečně vyrazili na plavbu po Seině.

A právě tady jsem zalitovala po druhé, že nemám více času Paříž opravdu "zažít".  Paříž totiž ožívá se západem slunce. A mění se v jiné město, které si však zachovává stejnou noblesu jako přes den.
Jen s tím rozdílem, že rodiny s dětmi u Seiny se vystřídaly s mladými lidmi, kteří posedávají na nábřeží Seiny a popíjí víno, nebo hrají na nějaký hudební nástroj a to vše v doprovodu přátel.

Plavba skončila, a byl čas zažít noční život atmosféru. Jak to tak bývá, ne všichni měli v plánu pokračovat, a i tady to má Eurotrips.cz zmáknuté.

Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedni šli na hotel, a my kterým večerní Paříž ještě nestačila, jsem následovali Alexe z Eurotrips, a spoléhali jsme na něj že nás zavede někam kde se podává kvalitní víno. Nezklamal.

Celou cestu vládla skvělá nálada a samozřejmě nemohly chybět otázky typu: Už tam budem? Jak ještě daleko? Samozřejmě i tady vládla vlastní pravidla.  V Paříži platí, že se na semafory nehraje. My jsme je však taky neřešili. My totiž následovali modré světlo. Nikdo z nás sice nevěděl co kdy znamená, ale aspoň byla sranda ne? :)

Konečně jsme dorazili do baru, kde nás obsluhoval námi přezdívaný "Alfréd". Krásný na tom bylo to, že ačkoliv náš "Alfréd"  neuměl anglicky, vždy odpověděl dřív, než jsme stihli položit otázku.

Další strašně pozitivní věci na tomhle tripu byla ta atmosféra a to, že ač jsem se předtím navzájem neznali, tak i díky nebo vlastně hlavně díky lidem z Eurotrips jsme se dokázali bavit, jako bychom spolu cestovali již x let.
  Budu-li upřímná,  já se tam cítila málem lépe, než mezi lidmi které znám roky.  A to jsem tam byla úplně sama, bez toho aniž bych předtím někoho znala.

A na to, že druhý den jsme měli naplánovaný výlet do Disneylandu, a snídaně by
la "jen" do 9:00, tak jsme si posezení na víně protáhli do 2:00 a to včetně našich delegátů.

Protože ti přece nemohou kazit srandu, a nechat nás se ztratit někde uprostřed Paříže :)).

Druhý den se přiznám, vstávání bylo sice kruté, ale to vše vymazal příjezd do Disneylandu, kde jsme se vrátili do dětských let.
  Když začala tradiční promenáda, za doprovodu známých Disneyho písní, tak se mi jasně vybavily vzpomínky na dětství a problémy všedních dnů byly pryč.

V Disneylandu pak byly jiné výzvy a to v podobě horských drah, u kterých člověk nevěděl co čekat, protože buď byly kryté úplně, nebo to co nás čeká jsme zjistili těstě před nástupem. A já za to vlastně byla ráda, protože bych se jinak připravila o spoustu zážitků. Takhle jsem si aspoň vyzkoušela adrenalin na vlastní kůži.

Druhý park se mi projít bohužel nepodařilo, co se mi ovšem podařilo jako perla na závěr, bylo ztratit se. Ano, nebyla bych to totiž já, abych se alespoň jednou neztratila. Samozřejmě těsně před odjezdem autobusu z parku.  Ale jak jsem naznačila na začátku, kluci fungovali dobře a i po telefonu zvládnou poradit a ještě zavolají řidiči, aby počkal.



Já si aspoň na závěr vyzkoušela kondičku v běhu. Protože ač bych v Paříži zůstala ráda, tak moje peněženka říkala něco jiného. Bohužel.

   Každopádně já odjížděla s pocitem, že se tam určitě ještě vrátím, a že výlet s Eurotrips.cz určitě nebyl poslední, který jsem s nimi podnikla.